Já měl vůbec poprvé možnost takovou akci poznat, a to v pátek 17. října.
Tento příspěvek je víceméně o náročné cestě, o detailech výstavy píšou jiná média daleko lépe, a nemám důvod s nimi soutěžit. Třeba tímto pomohu někomu z vás, kteří byste na něj chtěli jet příště. A nebo vás přesvědčit, ať zůstanete doma a počkáte v tv na sestřih :-)
Už nevím přesně, jestli recese nebo touha vidět nové modely a také nové automobilky mne s kolegou přivedly k této akci. Každopádně však mnou pečlivě naplánovaná cesta s časováním bez noclehu trvající celkem 30h, měla jednu obrovskou vadu.
Počítal jsem dopředu, že budeme unavení, že podřimování ve vlaku a v letadle není plnohodnotným spánkem, ale že budeme totálně vyčerpaní s různými projevy slabosti u obou z nás díky nečekanému nedostatku občerstvení a odpočinku, to jsem v takové zemi, jakou je Francie, nepředpokládal.
Vybaveni nejnutnějším skromným zavazadlem (tažka přes rameno, kterou nosíme do práce) na jeden den, hlavně však hotovostí, platebními kartami, pasem jsme vyrazili na jediný možný noční spoj vlakem Excelsior do Prahy k rannímu letu Sky Europe do našeho cíle.
Při usednutí na místo draze zaplacené v první třídě jsem vzpomněl na doby před 17 lety, kdy jsem dojížděl vlakem 50km na internát, po střední škole pak na kolej. To bylo rozpětí asi deseti let, v úrovni přepravy se mnoho nezměnilo však ani dodnes. Ošuntělé flekaté čalounění sedaček v noci moc nevnímáte. Avšak při snaze spát vás vzbudí mrazivý průvan v interiéru kupé, odkud se vlastně bere? Okna a dveře zavřené... netopí se. Výbava do 10°C mi přestala vyhovovat už na počátku cesty.
Našel jsem si polohu k podřimování, vyčkal na příchod průvodčího, a zkoušel usnout. Kolega už vytvářel akustickou vibraci, zjevně spokojeně chrněl. Mě to trvá déle, a po dvou hodinách cesty přišel přátelé, nový průvodčí: "Dobrý den!", zvolal hrdě, "Změna průvodčích, vaše jízdenky prosím.", vešel dovnitř a trpělivě vyčkal na probuzení cestujících. A to jsem skoro zabral... Opět se snažím usnout...
Nastavený budík na čtvrtou hodinu mne jen vysvobodil z mé snahy usnout a já si začal listovat v itineráři. S obavami zjišťuji zpoždění o 45 minut, vlak nespěchá, stejně jako celou cestu. Jsem ale relativně klidný, proces odbavení byl hotov 48h předem přes internet, což je možné, pokud máte s sebou jen příruční zavazadlo. Přesuny metrem z hlavního nádraží jedním s přestupem na Dejvickou a následně busem č. 119 na Ruzyň prošel hladce. Doma později zjišťuji, že v noci zakoupená jízdenka přes sms (postup najdete na oknech MHD), byla na Ruzyně neplatná, protože to není pásmo P. No prase se v tom vyznej, vůle byla. Nad ránem vám ji nikdo neprodá, a drobné jsme neměli.
Musím pochválit hlasový systém linky 119, která při příjezdu na Ruzyni upozorňuje, který terminál slouží pro Schengen a který mimo Schengen. Člověk nemusí nejistě hrabat v dokladech, kde že má odlet. A kam letí ví.
Přicházíme v terminálu 2 rovnou na kontrolu osobních dokladů, předkládáme vytištěnou palubní kartu, a pokračujeme po lehkém striptýzu rámem bezpečnostní služby. Anglicky pozdravím česky odpovídající letušku, která viděla na boarding pasu (palubní vstupenka) mé české občanství, a usedáme na palubě na označená místa. Odlétáme na čas, v 6.40h. V kabině letadla je příjemné teplo, bundu konečně odkládám. Co nejdřív si dávám kafe a dva krosánty za 6€. Zaplatil bych snad i dvojnásobek za kus žvance. Během instruktáže i letu slyším češtinu, také od kapitána, což se mi ještě nikdy předtím nestalo. Je to příjemné jako celý zbytek letu.
V Paříži - Orly řešíme krátký přesun na druhý terminál, odkud má odjet linka na výstaviště. Dle informace webu provozovatele výstaviště, bude kyvadlová doprava zajištěna. Francouzi to opravdu turistům mnoho neusnadňují. Ceduli se spojem jsme našli uprostřed nějakého chodníku tak, aby nebylo jasné, odkud vlastně autobus čekat. Tak jsme 40 minut ve střehu a díváme se po každém vozidle kolem (nevíme zda to bude velké či mikrobus nebo bryčka), zatímco nás malinko přibývá. Jeden mladík z páru mluví anglicky, je z Bordó, vyměňujeme si několik informací o sobě, a ujišťujeme se, zda stojíme dobře. Asi po hodině čekání si jiný pán všiml přijíždějícího autobusu, že má ve předu ceduli označující spoj na autosalon. Hurá. Platíme 13€ za osobu a můžeme do zácpy, která vypadá příšerně, ale za 30 minut jsme tam. Příjezdové místo nevypadalo, že by informovalo o zpětném spoji, raději se ptám úmyslně lámavou angličtinou řidiče, kdy pojedem zpět. Snaživý hoch, vzpomíná, jak se řekne 15 a dvacet už mi hbytě ukazuje na prstech. Kyvadlová doprava :-) Jednou tam, jednou zpět.
Vstupujeme za 12€ do výstaviště a těšíme se na bohaté občerstvení, abychom se vzpamatovali z cesty a užili si to. Bagety, sendviče, coca cola, kafe, koláče, buchty. Beru narychlo bagetu a cokoli na pití a cpu se jak hladový Bulhar. To už bdím třicátou hodinu (od posledního spánku, ne od počátku cesty) a začínáme obcházet první z pavilonů.
Velkolepé reklamy, nablýskané vozy, přívětivé a usměvavé hostesky, spousta různě nasvícených a aranžovaných pódií, na která se smí často chodit. Karosérie automobilů bez přestání leští několik pikolíků. Pěkné, velkolepé, opravdu je co fotit.
Míjíme stánek Kia s modelem cee'd hybrid. Zde jen průměrná prezentace a stálý důraz na 7letou záruku. Zvědavost v nás budí hned vedle vystavený čínský model Brilliance BS2. Vypadá jako vyspělé auto vč. interiéru, ale nevidím žádnou show. Poblíž Cadillac Escalade Hybrid jen nehybně stojí, velký zájem zde není.
Po dvou hodinách jsme unavení, a všímáme si, že není kam sednout, a další bufet má jen bagety, koláče, colu, kafe. To je nepříjemné, něco teplého by rozhodně bodlo. Bufet na stojáka. Začínám si všímat, že všichni posedávají po zemi, dokonce na ulici a bagetami se cpou i vystavovatelé. Hmm, třeba bude něco dál. Dávám si rezervní tatranku a koukáme a fotíme dál.
Na výstavě mne Opel mile překvapil, byť mnoho novinek neohlásil a já tedy nic nečekal. Prakticky jen Insignii. Ale vidět ji na vlastní oči bylo úžasné. Pěkné luxusní auto, designově velmi zdařilé, dovoluji si odhadnout, že to bude vlajková loď Opelu v nadcházejícím prodeji. Sláva nové Corsy už opadá, ale nedám na ni dopustit :-) Zde byla vystavena i verze OPC. Jsem rád, když poznávám, že model z r. 2005, který vlastním, má naprosto stejný multifukční volant i středovou konzoli, který je montován i do nových modelů Opěl, i když v Corse D je poněkud jiný. Jen se ta středová konzole o určitý úhel natočila k řidiči. Tedy alespoň v prezentované Zafiře.
Insignia měla zde i verzi Combi, která už tak výrazné tvary nemá, ale sedan vypadá opravdu výborně. Měli zde také několik ekologických vozů s kombinovaným palivem cng, lpg, a opodál se prsil na šikmé ploše Chevrolet Volt právě zastrčený v elektrické zásuvce. S nápisem HydroGen4 objevujeme zřejmě prototyp od GM s palivovými články. Pod kapotou ale nic neuvidíte. Vše je zakrytováno. Studie nové Merivy s otevíráním zadních dveří do protisměru minimálně vzbuzuje zvědavost. Jak to bude ve finále? Kdo ví. V sympatickém modelu Agila mě jen překvapila velmi plastová palubka a trochu šílené budíky. Bylo to divné na můj konzervativní vkus, který čekám zpětně i od Opelu. Asi hračka pro holky... ale pak by to zasloužilo automat či sekvenční převodovku.
Celkově to vypadalo, že autosalon spěje k vyzdvihování elektromobilů a hybridů. Elektromobily mají před sebou dlouhou cestu, ta sériová výroba a potřebná infrastruktura ne a ne naběhnout. Pořád se ptám: jak bude řešena energeticky náročná klimatizace a topení? Např. Pininfarina B0 (B zero) slibuje sériovou výrobu elektromobilu už příští rok. Uvidíme.
Můj zájem je spíše o auta z praxe a převratné levné modely. Proto sporťáky Lamborghini a luxusní Austin Martin mne neberou, ale krátce některé z nich fotím s dávkou sebezapření.
Během přibývajících odpoledních hodin se výstaviště začíná docela naplňovat a je problém se často i vyhnout lidem v uličkách.
Velice se mi líbí Dacia Sandero, kterou obcházím a fotím ze všech stran. Uvnitř je dostatek místa i v zadu! Moc zdařilý kousek designově opravdu na vysoké úrovni v dané třídě. Interiér ale dává znát, že jde o kompromis. Třeba autoradio po staru zasazené ve středové konzole, jak jsme na to byli zvyklí dříve, to opravdu hodně kazí. Ale celkový dojem za cenu kolem 9200€ až 11000€ dle výbavy - super. Hned vedle stojící Logan už byl chudý příbuzný, byť svého času byl převratnou novinkou, ale v tomto momentě nikoho moc nezajímal.
Únava roste a něco teplého stále v nedohlednu. "Hej, chci pořádný steak!"
Stánek Volvo ukazuje nablýskanou novinku modelu XC 60. Je zcela obklíčen, nezvládám se dostat dovnitř. Zkouším usednout do jiného modelu stejné značky S 80 a zavírám se uvnitř, abych chvíli relaxoval. Přesunuji se na zadní sedadlo pro lepší odstup na focení prostoru řidiče.
Po třech hodinách na nohou přestávám vnímat a snaha fotit mne opouští.
U Fordu masivně představují na velkoplošné projekci modely Fiesta a bondovská Ka. Tedy Fiesta vypadá skutečně jako dospělé auto. Je to z gruntu nový vůz. Fiat kontrastuje tím, že postavil show room v podobě modelu Fiat 500 v nadživotní velikosti, který je zpřístupněn návštěvníkům a je průchozí. Uvnitř jsou rekvizity, projekce, zrcadla, prostě efektní záležitost.
Začínáme usilovně hledat něco teplého k jídlu. Bohužel potkáváme stále jen bagety, sendviče, cola, džus, kafe...
Objednáváme si energetickou bombu na stánku v exteriéru, palačinku s nutelou, abychom přežili další hodiny.
Trocha historie a odreagování od moderna, i když nadčasově, na nás čeká na stánku Renaultu, kde je vystaven model s příznačným názvem Kilowatt. Po kapotou má několik akumulátorů paralelně zapojených, a v zadní části, kde byste čekali kufr je další sada. Tak nevím, jezdilo to někdy? :-o
Blíží se odjezd. Paralyzovaní únavou vyjíždíme po jezdicích pásech ze spodní části výstaviště kde jsou pavilony na úroveň garáží pro autobusy, jdeme dovnitř a poznáváme svého řidiče za volantem jednoho z nich. Už se na nás usmívá. S úlevou bez jediného slova vytahuji peněženku a platím známých 13€. Spojem odjíždíme překvapivě zcela sami. Za 15minut jsme na letišti, vřele se loučíme s řidičem, a hledáme něco k jídlu a odpočinku...
Bagety, sendviče, cola, koláče, džus, kafe... Už mě to fakt sere, beru si nějaký nějaký vajíčkový řez a kafe. Tento slaný zákusek byla jen slabá náplast na opravdový hlad. Jak nehostinné místo.
Během dne se nedostáváme k jedinému teplému jídlu.
Kupuji na letišti pár suvenýrů pro ženu a víno v shopu u brány k letadlu, předkládám pokladnímu za účelem evidence alkoholu svoji palubní vstupenku, platím, a čekáme na odlet. Při blížícím se odletu kolega nervózně přechází k tabuli odletů každých 5 minut, odlet má zpoždění. Letadlo tu ještě není, tak klidně sedím, a říkám mu, že to není problém, přece nám nemůže uletět, celá místnost u brány čeká na to samé :-) Vlak z Prahy odjíždí za dlouho. Letí se hodinku a půl, v itineráři je rezerva víc než dostatečná.
V Praze spěcháme na linku č. 119, abychom byli co nejdříve v nějaké civilizaci na hlavním nádraží, a získali něco teplého k jídlu...
Bohužel, vidím jen o dost horší bagety, sendviče, cola, kafe z automatu. Jednu bagetu platím a mechanicky konzumuji poslední studené jídlo, které jsem ochoten ještě dnes pozřít. Zalévám ji čokoládou z automatu a rezignovaně odcházím na nástupiště s vědomím, co nás čeká za nepohodlí. Ještě se to vylepšilo. V kupéčku je na našich místech rozvalená nějaká osoba, zjevně vypadající na bezdomovce. Kromě ní další dva cestující, tedy plno. Už to neřeším, a po 40 hodinách bez spánku usedám na volné místo, a těsně po půlnoci vyrážíme...
"Dobrý večer, kontrola jízdenek", zvolal najednou průvodčí, asi jsem konečně chvíli spal. Čekáme, že konečně vyhodí paní v zatuchlém oblečení, která si ustlala na své bundě a zabrala dvě místa, z nichž jedno jsme jí zjevně koupili my, a hle, ta anglicky promlouvá k průvodčímu, jestli má zapsáno v kilometrické bance vše správně. Pochopil jsem, že je to regulérní cestující cizí národnosti, zjevně z Ukrajiny. Detaily o číslech sedadel neřešíme, a usínám i v mírmém nepohodlí první třídy, všechno je mi už jedno...
Konečně míjíme Jistebník a odcházíme k výstupu. Manželka telefonicky dopředu informovaná o našem strádání čeká na nádraží s čerstvě upečeným kuřetem a kávou :-) Vysvobození. Je 4.30h a po nějakých 45 hodinách, před nimiž jsem vstával normálně do práce, jdu konečně spát.
Příště možná Moskva. Jestlipak bude pohostinnější...
 |
| Fotoalbum autosalon Paříž 2008 na otočku bez noclehu. |
